Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ (Mat 25)

V poslední době se do Evropy a dokonce i do našich krajin dostává množství utečenců. Nadačnímu fondu není jejich situace lhostejná, proto jsme se zajímali o to, jak můžeme těmto lidem pomoci. Spojili jsme se proto se Sdružením pro integraci a migraci (SIMI), které se o cizince na území ČR dlouhodobě zajímá. Cílem této neziskové organizace není pouze pomáhat konkrétním potřebným, ale také nacházet strategická řešení častých problémů uprchlíků, proto je SIMI ve spojení s předními českými státními institucemi.

Podle zástupců SIMI je o uprchlíky, kteří se dostanou na území České republiky, existenčně postaráno. Na hraničních přechodech, kudy uprchlíci proudí, i na významných uzlech ve vnitrozemí hlídkují stovky dobrovolníků, kteří utečencům poskytují „první pomoc“. O migranty, které zadrží policie, je existenčně postaráno v detenčních zařízeních. Není to ale žádná dovolená, obzvláště když jsou běženci v těchto zařízeních dočasně zbaveni svobody i některých svých věcí. Po propuštění ze zařízení se jich před branou opět ujmou různé organizace, které jim například v případě zájmu zajistí kromě stravy a ubytování i dopravu do Německa, kam drtivá většina z nich cílí. Pro ty, kteří chtějí zůstat na našem území, existuje rozsáhlý program integrace a státní finanční pomoci, široké spektrum nabídek zaměstnání i ubytování.

SIMI se však obává dvou hrozeb. Tou první je radikální nárůst počtu uprchlíků, kdy by aktuální poptávka po pomoci převýšila nabídku, a tou druhou, závažnější, je skutečnost, že si občané na situaci zvyknou, poleví, přestanou ji řešit. Kdo pak tyto vyčerpané nadšence nahradí?

Dokud bude situace pod kontrolou státních i neziskových organizací, můžeme se nadále věnovat tomu, co jsme dělali dosud – podpoře utečenců v Iráku. Dá se říci, že situace v uprchlickém táboře v Irbílu je stabilizovaná, tzn. lidé, kteří přichází jako uprchlíci, mají obvykle šanci získat nějaký provizorní přístřešek v podobě stanu nebo kontejneru a naleznou zde také zdroj vody. Není to ale žádný med. Zkuste si představit, že s dětmi od zítřka budete bydlet v kontejneru, toaleta je společná někde v dohledu a vodu musíte donášet.

Počet uprchlíků v Irbílu nadále roste. V táboře zůstávají, a to v naději, že válka skončí a budou moci domů. Ve velké nevýhodě jsou křesťanští uprchlíci kvůli ústrkům, úředním omezením a bezpečnostním hrozbám, kterým křesťané čelí v uprchlických táborech i mimo ně.

Zda je situace zveličená, je možné posoudit selským rozumem: za jakých okolností člověk opustí svůj domov, třeba i s dětmi a manželkou a vydá se na několikatýdenní cestu, kdy občas jede a občas jde, překračuje ilegálně hranice, nemá dostatek potravin, hrozí mu nemoc nebo smrt? Musí k tomu být jen vážný důvod. Např. před 5 lety žilo v Sýrii 2 miliony křesťanů a dnes jen 200.000. Většina z nich není mrtvá. Jsou „na cestách“. To platí i pro uprchlíky s jiným náboženstvím. Počet uprchlíků stoupá všude. Není to raketový nárůst, spíš neustávající proud. Dokud je válka, lidé utíkají.

Zapojit se do podpory uprchlíků lze jakýmkoliv finančním darem a modlitbou. Podle situace zajišťuje organizace LeSEA Global (Krmte hladové) obědovou porci na severu Iráku v ceně mezi 3-10 Kč. Za 300,- Kč tedy dáme nějakému člověku po celý měsíc jedno teplé jídlo denně. V případě přesídlení některých uprchlíků přímo do českých rodin má LeSEA předpřipravený program a předem dohodnuté potraviny a oblečení, aby pomohla českým rodinám, které se již takovým lidem rozhodli a zavázali pomoci.

I přes časté nenávistné názory, které můžeme v českých i zahraničních médiích slyšet, se i dnes najde velké množství dobrých duší, které se celým svým životem snaží pomáhat druhým. I když možná mnozí z nich nejsou křesťané, je pasáž v úvodu právě o nich.

 

Petr Částek